Oslovila mne kamarádka a já si pomyslela – asi se spletla. “Nejsem krasavice nejmladší, výška ani míry nic moc?!….” Nenechala doproudit tok mých myšlenek a pokračovala: ..,,pojedeš na soustředění do Chorvatska, tam se vše dozvíš, poznáš nové lidi, odpočineš si…věř mi – do téhle soutěže patříš”…Otevřela se mi zcela nová možnost a tak jsem ji přijala.
Při téhle otázce mi běží před očima tváře a gesta mých přátel, jejich úsměvy a společný upřímný smích, pohlazení když srdce pláče, slzy dojetí při úspěchu, objetí když se vítáme a loučíme. Chtěla bych vyhrát pro ně, aby věděli že nikdy není pozdě začít si plnit své sny, dělat co se nám líbí, aniž bychom se komukoliv zodpovídali a nechali se soudit neschopnými závistivci
každý jsme originál, každý může být něčím výjimečný. Je jen na nás, kam budeme svůj život směřovat. Výhrou bych ráda oslovila přátele i známé . Po padesátce nejsme ,,zralí trénovat náskoky do rakve”, v tomhle věku ,,zrajeme jak víno” a pokud chceme něčeho dosáhnout, musíme se pohnout z místa a trochu zabojovat.
You cannot copy content of this page / Nemůžete kopírovat obsah